Historie Svateb
Různé kultury - různé obřady, ale společný motiv: partnerský svazek ekonomicky zajistit a událost náležitě oslavit. Svatební obřad měl vždy stvrdit smlouvu uzavíranou mezi spojujícími se rodinami tak, aby bylo pokračovatelům rodu usnadněno plození potomků a rodinný majetek se pokud možno rozmnožil také. Naši předkové sice vtomto ohledu byli velmi praktičtí, ale vůbec je to neomezovalo ohledně svatebního veselí. Ve většině společností se oslavy protáhly i na několik dní a nocí.
Ve starém Řecku nebyla svatba součástí žádného státního náboženství a lidé si ji spojovali sdomácími náboženskými obřady. Svatba měla tři etapy. Nejprve bylo třeba připravit nevěstu, a to zásadně vdomě jejího otce. Pak následoval noční odchod do manželova domu, kde byla nevěsta přijata. Den po vlastním obřadu přišla etapa třetí - odevzdávání svatebních darů. Obřad samotný mohl probíhat zhruba takto: Mladý pár přivítali nejprve ženichovi rodiče na prahu domu nevěstina otce. Odtud se spochodňovým průvodem a flétnistkami vydali ke krbovému oltáři uprostřed domu ženichova otce. Tam byl uzavřen vlastní sňatek a zároveň doprovod zasypával snoubence fíky, datlemi a dalším ovocem. Následoval odchod do svatební komory vdoprovodu ženy spochodní.
Naopak ve starém Římě upravovalo manželství již několik zákonů, ale hlavní obřad spočíval ve slavnostním stisku rukou snoubenců, při kterém mezi nimi a srukama položenýma na jejich ramenou, stála nejstarší přítelkyně nevěsty. Po výměně slibů byl obřad zakončen obětováním bohu Jupiterovi. Velmi spokojený byl Jupiter zejména tehdy, pokud mu byl věnován například celý býk. Vpřípadě chudších snoubenců se ovšem projevoval jako bůh tolerantní a spokojil se i smenší obětí. Vždy však po ženichovi vyžadoval provést úlitbu nad oltářním ohněm.
Židovské obřady se spíše než obětmi zabývaly svatebními smlouvami. Svědek nejprve doprovodil ženicha pod baldachýn nesený čtyřmi sloupy a zdobenému květinami. Tam se k nim připojil rabín, ženichovi rodiče a nevěstina matka. Všichni pak čekali na nevěstu, která se svým otcem přicházela jako poslední a vdoprovodu hudby. Ženou se stala vokamžiku, kdy vstoupila pod baldachýn. Snoubenci byli přivítáni, vyslechli krátký, ale poučný proslov, dostali požehnání a napít vína. Poté musí dodnes židovští novomanželé pronést stručný slib a vymění si svatební prsteny. Před všemi přítomnými přečtou svatební smlouvu a oba ji podepisují. Opakuje se pití vína, rozdávají se požehnání, po kterých ženich rozbíjí sklenici. Teprve potom se podepisuje matriční záznam a svatebčané odcházejí na hostinu trvající až týden.
Islámská svatba je vporovnání sžidovskou daleko méně komplikovaná. Novomanželé nebo jejich rodiče pozvaným přátelům oznámí úmysl uzavřít sňatek. Stručně, jednou větou a bez přítomnosti kněze nebo jiného úředníka vyjádří ženich i nevěsta souhlas se svatbou. Někdy je pořizován formální zápis kvůli ochraně zájmů obou stran. Manžel totiž na sebe za ženu bere finanční odpovědnost, takže ačkoliv islám povoluje až čtyři manželky, většina mužů se spokojí sjedinou. Monogamie je zkrátka levnější.
